Jeden z bestsellerů Emoční inteligence od Daniela Golemana mi byla doporučena z vícero zdrojů, takže jsem si řekl, jdu do toho. Níže opět posílám mé výpisky:
„Každý se může rozzlobit – to je snadné. Avšak rozzlobit se na toho pravého člověka, tou pravou mírou, v ten pravý čas, z toho pravého důvodu, tím pravým způsobem – to už tak snadné není.“ Aristoteles, Etika Nákomachova
- Máme dvojí myšlení. Říkat se nerovná myslet. Společenský vývoj roste mnohem rychleji, než ten evoluční – jsme stále vevnitř lovci v jeskyních.
- „Každý zloděj zpanikaří, když mu svázaná žena do očí řekne, že jej dopadne.„
- IQ je cca 20% úspěchu. Kolik znáte hloupých chytrých?
- Pokus z Harvardu: bylo sledováno 95 nejúspěšnějších a nejchytřejších => neměli výrazně větší profesní či osobní úspěchy. Významnějším faktorem bylo to, čím si prošli a jak se s tím vyrovnali v dětství.
- Mnoho lidí s IQ 160 s nízkou emoční inteligencí pracuje pro lidi s IQ 100, kteří mají vysokou emoční inteligenci.
- IQ a EQ jsou však na sobě zcela nezávislé veličiny. Neexistuje pravidlo, že lidé s vysokým IQ mají nízké EQ a naopak.
- „Hněv nikdy nebývá bezdůvodný, avšak jen málokdy je to důvod dobrý.“ Benjamin Franklin
Jak na sobě odstranit hněv?
- umět oponovat svým myšlenkám,
- vyvolávat si příjemné činnosti,
- fyzická aktivita,
- snaha pomoci ostatním,
- ovládnout myšlenky, říct si uklidňující fakta (funguje pouze do určité míry naštvání),
- jít do příjemného prostředí,
- vybití, vylití nepomáhá, naopak zklidňujeme se déle,
- ničit tendenci schylovat se ke katastrofickému scénáři, ukazovat i ostatní varianty,
- chyba je neplodné přemýšlení a vrtáním se do problému.
Poznej sám sebe: „Rovnoměrné rozložení pozornosti“ Freud – sleduj ostatní i sám sebe => tomuto se říká nestranné vědomí, které je vždy NAD námi.
Stav proudění = nejvyšší vyjádření emoční inteligence.
Studie: Úspěšní malíři chtěli a milovali malování, ne slávu a peníze. Neúspěšní trávili čas činnostmi nesouvisející s malováním.
Skončil jsem na straně 98, protože jsem knihu musel vrátit do knihovny. Upřímně řečeno, očekával jsem více, hlavně z počátku knihy. Myslím si, že začátek je hodně orientován na odborný popis lidského mozku, který nebyl pro mě moc přínosný, více by prospěly konkrétní situace a case studies. Nicméně možná si knížku ještě vypůjčím, protože posledních posledních 20 stránek, které jsem přečetl, byly již zajímavějšími.
Zkrátka mé očekávání převýšily následnou realitu.