Máme se nejlépe v historii. Sen o „plných stolech a blahobytu“ je zde. Jaký bude náš další sen pro celé lidstvo? To je jedna z největších výzev, které stojí před námi.

• Nepodmíněný příjem je jako u dřívější „utopie“ demokracie. Nejdříve považujeme myšlenku za utopii, je to marné, nebezpečné, perverzní. Jakmile se však utopie přemění ve skutečnost, rychle se stane standardem.
• USA i jiné vyspělé státy si mohou dovolit skoncovat s chudobou. USA by to stálo 1% HDP (4 x méně, než roční výdaje na zbrojení).
• Dát lidem peníze a na nic se neptat = nejlevnější a nejefektivnější ze všech variant.
• Kvůli příjmové nerovnosti jsme všichni o něco méně spokojeni se svým životem, i když se nám vede relativně dobře.
• Boj proti chudobě neprospívá jen našemu svědomí, ale také našim peněženkám.
• Keynes předpověděl, že v roce 2030 budeme pracovat 15 hodin týdně. Od 80.let 20.století zase začínáme pracovat více.
• V budoucnu bude práce vzácnou. Pouze 2% lidí vyrobí vše pro 98% obyvatelstva. Bohatí budou ti, kteří budou moci pracovat.
• Největší výzvou bude, jak zvládneme a naučíme se žít se spoustou volného času.
• Vyšší mzda se nerovná vyšší hodnotě odvedené práce pro společnost.
• Zvýšení životní úrovně tkví i v otevření hranic => svět zbohatne o 65 biliónů dolarů. Jsme proti genderové, rasové nerovnosti, ale ne proti ekonomické nerovnosti, kdy za stejnou práci dostane Američan mnohonásobně více než Afričan.
• Všichni trpíme KOGNITIVNÍ DISONANCÍ = když dojde ke střetu reality s našim hlubokým přesvědčením, raději pozměníme realitu, než abychom změnili názor. Raději napadneme zdroje a fakta. Držíme se přesvědčení ještě zarputileji.